Prolog

1. listopadu 2008 v 19:16 | Sallema |  Vzpomínka
Takže první část společné povídky je tady. Autorkou je Istana, opravdu se jí to moc povedlo. Další část- první kapitolu píše Vina a další Rikisa. Takže ať se vám líbí......

"Zklamal jsi mě Severusi. Od tebe jsem nečekal že mě zradíš, ale nejspíš jsem se spletl." Promlouval Lord Voldemort na jednoho ze svých nejvěrnějších smrtijedů, tedy to si myslel do té doby než jej viděl jak ochraňuje toho malého mudlovského podvraťáka.

"Jděte, znáte své úkoly." Pronesl Temný pán svým poskokům. Ti se ihned přemístili na místo útoku. Tam se pustili do drancováni, mučení a zabíjeni. Nikoho nešetřili a zachvěli se tam objevil i vznešený Pan zla a spokojeně se díval na mudlovskou vesnici v plamenech. Se zvrácenosti sobě vlastní poslouchal křik mučených, pláč pozůstalých, praskaní ohně a nárazy mrtvých těl na zem. Na nebi se blýskaly hvězdy které vypadaly jakby byly potěšeny krveprolitím které se zde stalo a měsíc v úplňku svolával své věrné služebníky k zabíjení.
Rozhlížel se když tu spatřil jak jeden smrtijed pomáhá utéct malé šmejdce. Zlostí přivřel rudé oči které prahli po krvi.
"Snape.." zasyčel pro sebe.

"Neměl jsi to dělat Severusi. Ale považuji to jen za tvou slabou chvilku ale i ty musíš pochopit že tohle se nedá obejít bez trestu." Namířil na něj hůlkou a vyřkl "Crucio."
Muž s černém smrtijedském habitu sebou trhal bolesti ale nevykřikl ani nezastenal. Ovšem s tím jak dlouho vydržel bez křiku kletba sílila a on pocítil jako by se mu žaludek a vnitřnosti rozhodly vylézt z těla. Už se nezmohl nanic jen ležel a trhaně oddechoval. Ovšem Lord Voldemort nebyl spokojen v ruce se mu objevila dýka pokrytá fialovou tekutinou, která v kapičkách padala na podlahu vedle mučeného muže a vypalovala do ní kráterky.

Dýka se začala nebezpečně přibližovat k Severusovo tělu a za malý zlomek času se zaryla pod kůži zanechávajíc za sebou bublající krev a spálené maso Severus se vzepnul, ale řetězy které se v tentýž okamžik chopili jeho údů mu znemožnili hnout se. Rána se však ihned zahojila a zůstala jen zarudla stopa a bolest. Tohle se opakovala mnohokrát.
Severus ležel na své posteli v Bradavicích. Na záda si i přesto že tam nebyla žádna viditelná rána nemohl lehnout. Ležel a přemýšlel.

Takovou bolest ještě nezažil. Nepamatoval si žádné mučení které by bylo takové. Ale… Najedou se mu v hlavě objevila myšlenka že zažij ještě něco horšího. Ale CO?! Nevzpomínal si.. i když … Před očima se mu zjevila vzpomínka.
Seděl koženém křesle u krbu a četl knihu. Když vtom dovnitř vpadla dívka s rudými vlasy. Rychle se postavil a objal ji.
"Severusi.. já musím ti něco říct."
"Co se stalo?"
"Já.. My čekáme dítě."
"Cože?!"
"Budeme mít miminko lásko."
"To..to nemyslíš vážně." Šeptal Severus
"Ty.. Ty nejsi rád?"
"Lásko ani nevíš jak moc." Něžně se usmál a políbil ji.
"Moc jsem se bála že se budeš zlobit."
"Nikdy, Ditě a s tebou. Co víc bych mohl chtít. Miluju Tě Lili."
"Jaké mu dáme jméno?" Ptal se černovlasý muž.
"Vždycky se mi líbilo jméno
"Dobře bude to ."
"Severusi to není možné, proč jak jsi mohl. Jak si mi to mohl udělat?"
"Lili pochop brumbál potřebuje špeha."
"Ne to nepochopím! Proč ty?! Proč ne někdo jiný." Proč ty?! Chceš mě a Harryho opustit." Vždyť je to tvůj syn. Mám žit v obavě že se někdy nevrátíš z nějakého toku nebo že Mi Voldemort přijde vzít mého syna aby zněj udělal zrudnu:" Do již rudovlasá žena s bříškem plakala. Což Severuse bolelo,bolelo ho to jakoby mu někdo trhal srdce na milión kousků.
"Miluju tě, ale tohle ti nedovolím." Namířila na něj hůlkou. "Zapomeň."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama