15. Den, na který se nezapomíná

1. listopadu 2008 v 19:36 | Sallema |  Vzpomínka
psala Inies

Školní rok začal před týdnem. Uběhlo přesně šest školních dní a nejdiskutovanějším tématem nebylo zahájení nového školního roku, jak bývá každoročně zvykem a to více než týden po samotném ceremoniálu; ale něco zcela jiného. Profesor Snape se seznámil s novými studenty na první hodině lektvarů a byl doslova znechucen arogantními a také dychtivými obličeji, které na něj zprvu pohlíželi s úctou a později s nechutí, strachem ba dokonce odporem, jak bývá zvykem po první společné vyučovací hodině. Někteří jej znali z vyprávění od starších sourozenců, jiní se s ním setkali prvně a po další hodině lektvarů vůbec netoužili.
Na to vše byl však profesor Snape zvyklý a byl rozhodnut neupustit od svých vyučovacích a především výchovných metod ani po nalezení zapomenutého syna. Jeho synem, o kterém nyní věděla celá škola, nebyl nikdo jiný než Harry Potter, nyní vlastně Harry Snape. S tímhle příjmením se do tohoto dne nesmířil, ale otci to neměl odvahu říct.
Snape seděl ve svém kabinetu polapen ve svých myšlenkách a v očekávání dalších zpráv, které nemohly být dobré, ani kdyby k němu zabloudily omylem. Když se před se před zahájením roku ředitel rozhodl, že slečna Liebhaber pojede s jeho synem a ostatními studenty bradavickým spěšným vlakem, neudělal ještě tak velkou chybu, jako tu, když onu dívku do školy přijal. Dříve bývali postrachem především dvojčata Weasleyovi, nyní se to týká především slečny Liebhaber a nového studenta, který přestoupil z Kruvalu. Příjmení Irig mu uvízlo v hlavě jako vtíravá melodie, kterou si člově brouká, ač ji nemá v lásce.
Ta dívka měla nepříjemný vliv na jeho syna a to se mu nelíbilo. Byl u toho, když Harry, Susan Liebhober a Charle Irig byli zařazováni moudrým kloboukem do kolejí den před začátkem školního roku. Už tehdy začaly problémy.
Když profesorka McGonagalová v ředitelně zavolala abecedně prvního Charlese Iriga, moudrý klobouk jej zařadil do Zmijozelu. Byl v mnohém podobný panu Malfoyovi, arogantní a velmi cílevědomý. Když přišla na řadu Susan Liebhober byladosti rozladěná, jak se ukázalo nebyla však sama a měla k tomu dost dobrý důvod. U ní však zařazovaní nebylo záležitostí vteřin, nýbrž celé minuty, kdy moudrý klobouk usilovně přemýšlel, kam mladou dívku zařadí. Měl vskutku vážný problém. Byla chytrá, pohotová a moudrá což ho nabádalo vyřknout Mrzimor, avšak její odvaha, ochota a nesobeckost mu ponoukaly říci jinou kolej a to Nebelvír. Po tom, co se odmlčel i Susaniným myšlenkám, vykřikl to, nač nejen ona sama čekala - Nebelvír.
Když sesedala ze stoličky mírně se usmála na Harryho a vrhla nepřátelský pohled po Irigovi. Nestoupla si k němu, ale co možná nejdál, jak si všimli všichni profesoři, kteří byli účastni zařazovacího ceremoniálu. Harry se posadil na stoličku a čekal, zda ho moudrý klobouk přeřadí do jiné koleje, po změně kterou prošel. Harry Pottere, znovu se setkáváme. Není časté, abych zařazoval jednoho studenta vícekrát. Nicméně se to stává, že? "Asi." Čekal bych další odpověď. Ale k věci. Stojím si za tím, co jsem již jednou řekl. Ve Zmijozelu bys vynikl! Zmijozel ti pomůže ve tvé slávě a rozvoji. Málokdy mohu nabídnout podruhé. Zvaž dobře své rozhodnutí. I Nebelvír pomůže tvé velikosti, ale jak říkám Zmijozel by byl tvojí předností."Já si stojím za svým rozhodnutím." Tak tedy dobře. Pro mě tedy zůstaneš navždy Harry Potterem, protože uvnitř jsi stále stejným mladým mužem, jako kterého jsem tě poznal před dvěma lety.Nebelvír!
Harry vydechl a usmál se od ucha k uchu. Úsměv mu dlouho nevydržel, protože zaregistroval jak Irig vrhá na Susan a snaží se jí zasáhnout do tváře pěstí, která zářila modrým plamenem. Susan jeho útok odrazila štítem a začala křičet: "Co si o sobě myslíš, ty hajzle? Myslíš, že ti rodiné jméno dovoluje útočit na ostatní rody? Táhni odemě ty zmetku prašivá!"
Mladý Irig se vztekle otočil a kdyby se mezi ně Snape nepostavil, vyslal by na ni nevyřčenou kletbu. Harry se rozběhl k Susan, chytil ji za ruce a snažil se ji udžet, aby něco neprovedla. Nevěděl, čeho by byla schopná v takovém rozčilení.
"Uklidněte se vy dva a to hned!" Snapeho hluboký hlas zahřměl ředitelnou, ale ani jeden z nich si toho nevšímal. Stále na sebe křičeli a nevnímali svět. Harry pochopil, že se týká asi o hlubokou rodovou rozepři. Nakonec zasáhl profesor Brumbál. "Slečno Liebhaber, pane Irigu uklidněte se prosím.. Nezapomínejte, že jste tu novými studenty, tak si to nepokažte hned první den." Brumbálův klidný hlas je uklidnil ihned.
Oba stáli jako zařezaní a jejich rudé tváře zářily jako rozpálené louče.
"Profesorko McGonalagová, prosím odveďte slečnu Liebhaber a pana Snapeho k jejich koleji a ukažte jim jejich komnaty. A profesore Snape vy prosím zůstaňte." Jeho zrak skrz drobné brýle padl na Charleho Iriga a usmál se. "Vás pana Irigu také požádám o pár minut vašeho času."
Dveře se za nimi zavřely a poslední, co Harry viděl by ředitelův upřený pohled skrz půlměsícové brýle.
Po zahajovacím ceremoniálu, kdy každé koleji přibyli noví studenti, dostali všichni své rozvrhy a napjatě očekávali následující den a první školní hodiny. Harry pohlédl na svůj rozvrh a zamračil se, podíval se do rozvrhu Hermioně, Ronovi a také k Susan a zjistil že všichni čtyři schytali ten nejhorší předmět hned na pondělní ráno a to lektvary. Nevěděl, jak se k němu bude jeho otec stavět v hodinách. Zajímalo ho to, přesto neměl odvahu se ho zeptat. Hermioně a Ronovi vysvětlil řádně, co se stalo o prázdninách a jak se vlastně seznámil se Susan a proč je s nimi najednou ve třetím ročníku. Oba byli v pohodě, jen Hermiona se zamračila, ze záhybů hábitu vytáhla notýsek a něco si poznamenala. A v tajnostech uplynul zbytek večera. U Hermiony na pokoji se uvolnila postel a tak se tam nastěhovala Susan. Pohled na ně byl vskutku úžasný..obě ležely v knihách jen s tím rozdílem, že jedny nesly označení bradavické knihovny a jiné byly vytaženy ze záhadného kufru Susan.
Severus strávil se svým synem večer v jeho kabinetě, kde se pmalu připravoval na zítřejší hodinu se svým synem.
"Doufám, že neočekáváš, že budeš mít protekci?" změřil si Harryho pohledem a pokusil se napodobeninu úsměvu.
Harry zatřásl hlavou a odpověděl: "Protekci? Jen to ne, to by byl hotovej námět na román. Dva roky mě nemůžeš ani cítit a pak by ses ke mně choval jak k oblíbenci? To bych nerozdejchal ani já."
"Nevěděl jsem to, nemůžeš mi to vyčítat." ospravedlňoval se Snape. "O tomhle už jsme o prázdninách mluvili." Harry pokýval hlavou a dělal, jako by vůbec nic neřekl. V tom ho přepadla hlodavá myšlenka.
"Tati?"
"Hm,.."
"Ten Irig? Co má proti Susan?"
Severus se na něj ani nepodíval a mezi procházením regálů a počítáním zásob odsekl: "Co by měl proti ni mít?"
"Tak nezapírej a řekni mi, proč ji u Brumbála.."
"Ředitele Brumbála!"
"ředitele Brumbála napadl? A proč na ni řval? Byl's tam, ne? Když ho vyslíchal?"
Snape se rázem stal z otce profesorem. "To je jen mezi panem Irigem a profesorem Brumbálem. A já si nepřeji a důkladně tě žádám, aby ses o to nestaral. Není to tvoje věc!"
"Dobře, dobře... mlčím." Harry zvedl ruce v obraném gestu a pokusil se nadlehčit tónem situaci, ale vůbec se mu to nepovedl. Raději se s otcem rozloučil a nechal ho procházet regály. Kdyby jen věděl to co jeho otec. Možná by to ulehčilo jeho zvědavému myšlení, ale více by přililo olej do již rozpoutaného boje mezi jeho kamarádkou z nemocnice a bývalým studentem Kruvalu.
Před začátkem první hodiny ve školním roce se sešel Harry se Susan. Hlavou mu nevířily myšlenky o ničem jiném, než o otcově rychlé změně nálady, když se zmínil o Irigovi. Chtěl vědět víc a věděl, kde informace hledat. Pokud mu něco nepoví Susan, tak se to určitě dozví od Hermiony, která je nejchytřejší dívka, kterou zná.
"Dobrý?" řekl k pozdravu, když spatřil Susanin nerudný výraz.
"Jo, v pohodě." odpověděla a o tom, že lže nebylo pochyb.
Se zájmem chlapcům v jeho letech podobným se zeptal: "Vypadáš, jako bys vůbec nespala." Kruhy pod očima by šlo zamaskovat malovátky, které Susan samozřejmě neměla. "Kdo říká, že jsem spala?"
"Víš, že to pro tebe není zdravý! Může ti to ublížit."
"A víš co? Ty mě nepoučuj! To je to poslední, na co mám teď vážně náladu."
"Susan, to jsem nemyslel zle." ani upřímný omluvný tón v jeho hlase ji neoblomil. "Jenom nechci, abys musela zpátky k Mungovi."
Susan se naježila jako Hermionina kočka a stejně tak zaprskala: "Já se tam nevrátím!" chystala se vejít do učebny, ale rozmyslela si to. Mezi tím se pomalu začali scházet ostatní studenti a k Harrymu se připojili jeho nebelvírští přátelé (Ron a Hermiona). Susan došla k Harrymu a jízlivě mu zasyčela do ucha: "Jestli někdo skončí u Munga, tak to bude ten parchant z Kruvalu!" Nechala stát Harryho na chodbě a tiše vešla do učebny.
Ron zůstal věrný své povaze a pobaveně se zasmál. "Prosimtě, Harry, co to mělo bejt?"
Než stačil odpovědět, tak už je oba strkala před sebou Hermiona s tím, že na první hodinu je slušný dorazit včas, že naštvat Snape - důrazně dodala, že zvláště jako Harryho otce - to není zrovna dobrý nápad.
Dvouhodinovka lektvarů proběhla poměrně v klidu až na stálé vyrušování klasické dvojky Potter- Weasley. (pozn. autora: Budu nadále používat příjmení Potter, čtenáři snad prominou) Ale jinak se nic zvláštního nedělo. Do konce vyučování byli Ron s Hermionou zasvěceni do jeho myšlenek a případných domněnek, tak dobře jako by do jeho hlavy bylo vidět.
Hermiona slíbila, že s ní promluví.
A stejně jak plynou vlny na jezeře u Bradavic, stejně tak plynuly dny. Studenti leželi v knihách, čas nelítostně plynul a přinesl další nový den, a to pátek. Den, na který Bradavice jentak nezapomenou.
Při snídani se setkali dva noví studenti třetích ročníků rozličných kolejí a především povah. Hermiona přicházela se Susan a o čemsi si povídali, když Hermiona zničehož nic vykřikla a odletěla od Susan na vzdálenost dobrých pěti metrů. Podlaha při jejím dopadu jen zaduněla a Hermiona Grangerová na ní ležela v bezvědomí. Susan se k ní rozběhla, ale než k jejímu tělu stihla doběhnout, minul ji těsně záblesk zeleného světla.
"Otoč se a nic nezkoušej!" zavřeštěl chlapecký hlásek s nesmírnou nenávistí. Susan se pomalu otočila a v hlavě neměla nic jiného než strach o svoji kamarádku. Spatřila nositele jména rodu, který vyvraždil její rodinu, stál a šklebil se. "Hoď mi svoji hůlku a varuju tě, nic nezkoušej!"
"Jestli je mrtvá, tak si mě nepřej."
"Tu hůlku!"
"Proč bych to měla dělat, he?"
Irig se rozhlédl a sykl: "Hoď mi ji nebo to támhleten zrzek škaredě odskáče!" Susan pohlédla směrem, kterým ukazoval a poznala jednoho z Ronových bratrů - rodiná podoba se vážně nezapře. Opatrně vytáhla hůlku a poslala ji Irigovi, o své hůlce měla jisté mínění, takže ji vůbec netížilo, že ji posílá rodinému nepříteli.
"Si slaboch!" zakřičela na celou síň, až se její hlas odrážel od stěn.
"Chcípni ty mrcho!" Zamulal zaklínadlo a Susan pohltily zelené plameny. Susan zavřískla a padla na kolena.
V tu samou chvíli se na Charleho Iriga vrhli Weasleovic dvojčata a v patách je následovali Dean a Harry. Vyrazili mu hůlku z ruky a sám Charle odletěl pod nárazem o metr dál. Sebral urychleně hůlku a vyslal na ně kouzlo které se nepromíjí. Crucio! Zavřeštěl.
Jeho kletba se jakby odrazila od neviditelné stěny před Harrym a vrátila se k Irigovi, který v tu chvíli zasténal polapen v nesnesitelných bolestech. Harry udělal rychlý pohyb zápěstím, jeho rty zformovaly jedno jediné slovo expeliarmus a hůlka Irigovi odlétla z ruky.
"Myslíš si, že zaútočíš na mé přátele, že zaútočíš na mě? Tady?! Nejsi zas tak chytrý, jak jsem si myslela!" Susan se zasmála smíchem bláznů a došla k jeho schoulenému tělu. "Mohla bych tě zabít, ale proč bych to teď u Merlinových vousů měla dělat? Budeš trpět za to, cos mi vzal! A to mi věř." S poslední větou jí zazářily ruce zlatavě rudou světlem a Susan jediným pohybem ruky kolem něj vytvořila bariéru, kterou by překonat nedokázal ani při plné síle.
"Díky kluci, ale zbytečně ste riskovali." řekla už mírnějším starostlivějším hlasem a usmála se na ně.
Ron výsknul a naivně se zeptal: "Naučíš mě to?"
"Hermiono!" Harryho výkřik naplnil celou místnost nepříjemnou ozvěnou.
To byl den na který se nezapomíná. Kdo na něj rozhodně nezapomene a to díky Harryho otci, který jim napařil školních trestů na dva týdny dopředu a každému pojednání o třech stopách dlouhé dle zadaného tématu - a to Harrymu, dále pak Ronovi, Fredovi a Georgovi a samozřejmě Deanovi. Hermiona si na celou událost pamatovat nebude. Byla to však ona, kdo byl převezen ke Svatému Mungovi a ještě pár dnů potrvá než se zcela uzdraví. Charle Irig je uvězněn v 'domácím' vězení a je předvolán před přestupkovou komisi a Susan je u ředitele už pět hodin.
Ani Severus Snape nevěděl, jak tahle patálie dopadne, ale věděl, že si se svým synem bude muset promluvit a vážně si probrat nejen výběr jeho přátel, ale spoustu dalších věcí, které mu ležely na srdci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 allserv allserv | Web | 17. června 2015 v 13:32 | Reagovat

SUPER vše, ВОООБЩЕ КРУУТОО, pokud by to opravdu bylo tak :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama