Čí je to vina??

23. října 2008 v 21:26 | Sallema |  Jednorázové
Jednorázovka, kde Harry uvažuje pro se některé věci staly.





Čí je to vina, že zemřeli?

Je to vina Voldemorta, protože se rozhodl zabíjet nevinné.

Čí je to vina, že byla zabita?

Je to vina války, protože tě milovala, ale obětovala se, abys mohl dokončit svůj úkol.

Čí je to vina, že jsi vrah?

Myslíš si, že tvoje, ale to není pravda. Vrahem jsi, protože se Voldemort narodil a ty jsi měl úkol jej zabít.

Čí je to vina, že jsi vyvolený?

Nevíš, je to řečeno, věštbou, která byla řečena před tvým narozením.

Čí je to vina, že jsi jediný přežil?

Je to vina osudu. Tvého osudu, který rozhodl, že budeš celý život trpět.

Čí je to vina, že tu stojíš sám?

Ničí, odpovíš si sám. A dodáš: a přece všech.

Ptáš se na tyto všechny otázky a sám si odpovíš.

Stojíš tu na poli, které ještě nedávno bylo bojištěm. Pole bylo pokryto krví a mrtvými lidmi, kteří padli. Kousek od bitevního pole byl mohutný starý hrad. Hrad jménem Bradavice, v hradě zůstali všichni žáci, kromě pěti. Ti bojovali. Ostatní čekali na někoho, kdo jim řekne výsledek bitvy. Zbyl jen on.
Čí je to vina, že tu zůstal jen on sám z 33 tisíců bojovníků, kteří bojovali za lepší zítřek.
Ničí je to jenom rozhodnutí osudu, který se zaměřil na to, aby konečně panoval ve světě mír a dobro.
Poslední bojovník šel po cestě směrem k hradu, kde už čekali netrpěliví studenti na výsledek bitvy. Šel pomalu, byl smutný a ptal se stále, čí to je vina, že zrovna on dvaadvacetiletý mladík, který měl to právo po smrti ředitele, který zemřel dva týdny před bitvou, řídit tuto školu. Věděl to jen on a ptal se, čí je to vina, že musel tak brzy dospět.

Vešel do hradu, který byl jeho a ostatních domovem.

Studenti seděli ve Velké síni a bavili se, neřešilo se to, z jaké to byli koleje. Jen jedna dívka mlčela. Sledovala dveře, aby věděli, jestli už bitva skončila. Nebyla již sice studentkou, ale musela dávat pozor na svou mladší sestru, která byla vážně nemocná a nemohla se vyléčit.
Pomalu a nejistě otevřel dveře a vešel. Šel stále potichu a mlčel. Nikdo netušil, kdo to je.
Došel před učitelský stůl a zvedl hlavu a sundal kápi, která kryla jeho poraněný obličej a zmožený výraz.

Nikdo by před několika lety neřekl, že mu v očích svítila jiskřivá světýlka.

" Mám pro vás dvě zprávy, jedna je dobrá a druhá špatná. Jak vidíte tak žiji, ale čí to je vina? Moje. Všichni ostatní, kteří bojovali, zemřeli a já jediný žiji. Porazil jsem Voldemorta, mého nepřítele, ale potkalo mě neštěstí. Mohl jsem být šťastný a žít klidný život, ale potkalo mě neštěstí a to, že všichni zemřeli, proto bych vás poprosil, abyste si pomohli přenést přes srdce to, že některé neuvidíte už nikdy nebo to, že zemřeli vaši blízcí. Dále chci vzdát počest spolužákům, kteří bojovali. Ty zavraždili vlkodlaci. Prosím minutu ticha pro všechny zesnulé," řekl se smutným výrazem ve tváři a tekly mu potoky slz, vždyť tam byla jeho sestra, která zemřela. Všichni vstali a pozorovali mladého muže, pouze jedna osoba nezůstala stát v klidu, ale pomalým, krokem šla ke stupínku a tam se zastavila. Uplynula minuta a nikdo nepromluvil a další vydrželi mlčet čtvrt hodiny, jako by si uvědomovali závažnost jak ti nejmenší, tak ti nejstarší žáci. Všichni byli v klidu.

"Děkuji," řekla osoba po chvilce.

"Možná nevíte, kdo jsem, ale já vám to řeknu z jednoho důvodu, protože mám vás dovést k dospělosti a správnému rozhodování. Mé jméno je Harry Potter, možná si někteří z vás mysleli, že jsem zemřel, ale já putoval po světě, objevoval magii, připravoval se na dnešek a dospíval. Vše co jsem prožil, se dozvíte. Budu vás nyní spolu s někým učit, škola se nezavře a většina z vás nemá rodiče tak bude i o prázdninách otevřena. Zítra se uskuteční pohřeb všech padlých," řekl a i jemu stékala po tvářích slza stejně jako mnoha žákům.

"Vy, kteří máte přátelé v jiných kolejích, než jste vy, s nimi můžete být. Toto bude doba velkých změn a překážek," dořekl poslední slova a ozval se potlesk, sice tichý, ale srdečný, aby nikoho nerušil ve vzpomínkách. Podíval se na mladou ženu, která stála vedle něj, a pokynul jí, aby řekla to, co chce.

"Víte, pocházím z rodiny, která neměla dobré jméno ve společnosti. Všichni mě spojovali s temnou stranou. Ve škole jsem nebyla moc oblíbená, ale přišel zlom. V den začátku prázdnin na konci šestého ročníku. Poznala jsem pravou stranu. Poznala jsem, co to znamená milovat. Znala jsem toho chlapce už šest let, myslela si o něm, že je namyšlený a rozmazlený, ale poté, co jsme se přestěhovali s matkou, a vzdaly se černé magie, jsem poznala pravdu. Poznala jsem, jak vypadá obvyklý život Harryho Pottera. Byla jsem šokovaná, ale on vždy, i když mu někdo něco udělal, kráčel s hlavou zdviženou a v očích mu byla mu vidět odvaha a láska. Celé prázdniny jsem ho tajně sledovala a divila se, co všechno dokáže. Nakonec v posledním sedmém ročníku jsem se nebála postavit Dracovi do hádek s Harrym a zabraňovala jsem jim. Byl mi vděčný, ale najednou, když už jsme spolu začali komunikovat, tak zmizel. Nebylo po něm ani stopy, marně jsme hledali. Ano objevil se, ale až po pěti letech jenom jeden člověk měl informace. Byla to jeho sestra, která dnes v bitvě zemřela, to ona nás udržovala v kontaktu s ním. Byla jsem jí vděčná, alespoň nějaké informace o něm. Neříkala žádné určité zprávy, ale pouze to, že žije. Poté se vrátil, vrátil se, aby konečně ukončil bitvu, která jej provázela celý život. Dnes to skončil a mohu říct, že skončilo i něco další. Skončilo prokletí, které pronásledovalo všechny dívky na světě. Děkuji ti Harry Jamesi Pottre," řekla dívka a objala jej. Po tváři ji stékaly slzy. Nebyly to slzy smutku a bolesti, ale štěstí a radosti.

Harry se odhodlal říct konečně své city k dívce, kterou miloval od první chvíle, kdy ji poznal.

"Pansy Parkinsnová, toto jsem ti chtěl říct už dávno, ale bál jsem se, protože jsem mohl dnes umřít a nebýt tady. Miluji tě," a vůbec mu nevadilo, že to slyšeli všichni žáci na škole. Políbil jí a oval se potlesk. Všichni žáci znali příběh, který se odehrál na škole před šesti lety. Dva žáci, z jiné koleje se do sebe zamilovali a nikdo z nich si to nepřiznal, jen se stále více hádali a hašteřili. To báje. Pochopili to jenom učitelé, kteří měli oči všude. Nikdo nevěděl, jak se trápí nad neopětovanou láskou. Dnes jejich trápení skončilo a snad navždy. Tak jim přejme hodně štěstí do budoucnosti a ať se jim daří vést školu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rikisa rikisa | Web | 31. října 2008 v 10:12 | Reagovat

Hustě...zrovna Pansy jsem nečekala. Ale zajímavá úvaha, opravdu. Harry to v životě holt nemá lehké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama