3. Zařazení a proslov.

7. září 2008 v 19:29 | Sallema |  Oběť života
Tak další


"Albusi, věříš tomu novému učiteli obrany?" ptala se nedůvěřivě profesorka přeměňování, svého kolegy.
"Minervo, neboj, on to zvládne. Moc ho sice neznám, ale uvidíš, že bude spolehlivý," říkal ji otázaný. "Pojď si radši sednout, za chvíli přijdou první žáci," dodal. Tak se oba vydali sednout si na svoje místo. Ředitel na vyvýšené místo a profesorka McGonagalová vedle jeho levice, napravo zůstalo místo pro profesora obrany proti černé magii. Měl se stát také ředitelem zmijozelu.
Do velké síně vešly všechny ročníky krom prvních, které ještě nedošli do hradu. Byli nervózní, ale to byl i jejich doprovod. Připomnělo mu to jeho samotný nástup do školy, potom i turnaj tří kouzelníků. Postavil se a pročistil si hlavu od dotěrných myšlenek na minulost, a začal žít přítomností. Protlačil se zástupem prvňáků a postavil se před ně. Ti jak si ho všimli tak okamžitě zmlkli, a začali poslouchat onu osobu, která stála před nimi.
"Vítám vás všechny v Bradavicích, jak vidíte tak mám za úkol vás trochu informovat o tom jak to tady chodí. Takže jsou tu čtyři koleje, které jsou Nebelvír, Mrzimor, Havraspár, Zmijozel. Budete do nich rozřazeni hned po příchodu do Velké síně. Tyto koleje budou pro vás něco jako domov, po celých sedm let, které zde strávíte. Někteří o Bradavicích víte od rodičů nebo sourozenců, ale ti, kteří pocházejí z nekouzelnických rodin neví nic. Proto bych chtěl poprosit, abyste si řekli o tom mezi sebou, ale kdybyste něco potřebovali, obraťte se na mě nebo jakéhokoliv učitele. A teď už na nás čekají, pojďme," řekl s úsměvem, který nikdo dlouho na jeho tváři neviděl, mladý profesor. A tak se s celým zástupcem žáků prvního ročníku vydal do velké síně, kde pro ně měl moudrý klobouk nějakou píseň a na stolech spoustu jídla.
Prváci měli strach a byli nervózní, ale kdo by nebyl, když se mělo rozhodnout o jeho budoucnosti. Vešli dovnitř a všichni ztichli a jenom pozorovali zástup, který šel směrem k učitelskému stolu. Mávl hůlkou a před ním se objevila stolička a na ní ležel moudrý klobouk. Napřímil se a promluvil svou každoroční píseň.
"Už slyšeli jste mnohokrát
o zášti, vzteku, zlobě,
co provází nás všemi dny
v této smutné době.
Já podvakrát jsem zadoufal,
že noc se v světlo změní,
však po dvou malých hvězdičkách,
už žádná stopa není.
Zdálo se, že temná noc
pohltí všechna rána
a Pánu zla se otevře
do našich srdcí brána.
I tak jsem vás vždy rozdělil,
poslal vás, kam měl.
Když dnes se hlásek naděje,
opět rozezněl.
Dnes vidím opět světlo slunce,
jak usmívá se tmou,
tak slyšte, než se rozdělíte,
dnešní píseň mou.
Stojí mezi vámi někdo,
už teď to o něm znám,
kdo Pánu zla se postaví,
však nebude v tom sám.
Někdo jiný pomůže mu,
svou ochranu dá, lásku,
o něm však dnes pomlčím,
nevydám ni hlásku.
Je to velké překvapení,
určitě ho znáte,
tak pojďte ke mně, řeknu vám,
kam se nyní dáte,"
dozpíval klobouk a ozval se potlesk od všech přítomných. A Filip si vytáhl seznam a začal vyvolávat jména. (jenom ty důležité, pro tuto povídku.)
"Sirius Black," a Belatrix čekala kam jejího bratrance zařadí. Byla to dlouhá debata, ale nakonec vykřikl, " Patříš do Nebelvíru."
"Kelly Connor," ihned jak se dotkl dívčiny hlavy tak vykřikl, "Nebelvír."
"Natali Dreamová." Klobouk se chvíli rozmýšlel a pak vykřikl, "Zmijozel."
"Lilian Evanesová," klobouk na nic nečekal, jen řekl dívce v hlavě dvě věty, které určily její osud natrvalo.
"Zklamala jsi mě i mnoho jiných lidí, kteří tě mají rádi Lilian Evanesová,"promluvil k ní a nahlas vykřikl, "Zmijozel!"
"Peter Petigrew," ten šel roztřeseným krokem a Filip měl co dělat, aby mu nic neudělal, protože zradil. Zradil jeho rodiče, Brumbála, Voldemorta a jeho samotného.
"Ty jsi stejný jako mnoho lidí tady, ale nepatříš nikam. Není tu kolej, která by vystihla tvoje vlastnosti a schopnosti," řekl mu klobouk a nahlas křikl.
"Tento chlapec nepatří do žádné koleje, protože je příliš zbabělý, hloupý, vtíravý a nemá dostatečnou magickou moc, aby ji užil. Nepatří do této školy," a každý v místnosti ztichl, protože se to ještě nikdy nestalo a toto byl první případ, který byl zapsán. Nikdo tomu nechtěl věřit, ale jenom dva lidé věděli proč se tomu tak stalo. Začala divoká debata, kterou prolomil až ředitel.
"Ticho, takovýto případ tu už jednou byl a proto tento chlapec nemůže zde studovat, protože je moták. Budeme pokračovat v zařazování. Já to potom dořeším s profesory,"
"James Potter," klobouk se chvíli rozmýšlel a pak se rozhodnul pro Nebelvír a tak tomu bylo i u Remuse, kterého chtěl zařadit původně do havraspáru, ale pak nakonec skončil v Nebelvíru a Severuse Snapea také do Nebelvíru i když měl jít do Zmijozelu. Jakmile zařazování skončilo, profesor mávl hůlkou a stolička i s kloboukem zmizela. On si sedl po pravici vedle Brumbála a smál se na všechny profesory, kteří zde seděli.
"Vítám vás v novém školním roce. Nejvíce rád zde vidím první a sedmé ročníky a také našeho nového profesora. Jmenuje se Filip de Morte a bude učit Obranu proti černé magii, ve které je specialistou a také je ředitelem Zmijozelu. Seznam zakázaných věcí bude viset u školníka v kabinetě a tam si ho můžete přečíst. Dále vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán a trest, který vás čeká, bude mít na starost profesor de Morte. On sám se postará o jeho zabezpečení. Teď vám přeji dobrou chuť a ať se vám daří ve školním roce," odříkal svůj proslov ředitel školy. Tleskl rukama a na stole se objevily kupy jídla a dobrot, na kterých si žáci pochutnávali. Jen nový profesor pozoroval lidi svým rentgenovým pohledem. Mnoho vzpomínek a mnoho myšlenek vířilo jeho hlavou.
Vzpomínka.
"Ronalde, nemohl bys jíst normálně jako civilizovaný člověk, který se nechová jako prasátko," okřikla rudovlasého chlapce hnědovlasá dívka, která sice byla zvyklá na jeho chování, ale nemohla mu pořád přijít na kloub.
"No tak Mio nech ho, vždyť má jenom hlad," usmál se na dívku Harry, a on mu to oplatil upřímným pohledem plným díků.
Konec.
Další Vzpomínka.
Tentokrát už u stolu seděl sám, protože jeho přátele zabila jeho láska, jeho milenec. Seděla tam jenom dívka, která měla mnoho vlastností, kterých si cenil, ale nemohl žít s myšlenkou, že by nemohla být se svým bratrem. Tak to alespoň vysvětlil jejím rodičům a členům FŘ. Proto pozvedl hůlku a vyřkl ta osudná slova, která ho postavila na stranu, kde se nachází na stranu zla.
"Avada Kedavra!" a pak odešel.
Konec vzpomínek.
Trhnul sebou a toho si všimnul profesor, který seděl vedle něj.
"Co je s vámi Filipe?" zeptal se profesor Kratiknot.
"Nic mi není, profesore. Jenom se mi vrátili vzpomínky na dobu, kdy jsem byl mladý a studoval jsem,"odpověděl s úsměvem a pustil se do jídla. Když skončil tak se ozval Brumbál.
"Tak doufám, že jste se dostatečně najedli a teď vás odvedou prefekti a primusové do ložnic. Dobrou noc a buďte zítra plni energie. Začíná škola," dodal s úsměvem a mnoho žáků si zavzdychalo.
"Ale, né proč se musíme učit." Ale poslechli a vydali se za svými prefekty a primusy, aby je odvedli do ložnic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Samantha Lupin Evensová Samantha Lupin Evensová | 9. září 2008 v 17:30 | Reagovat

Tahle povídka se mi začíná opravdu moc líbit.. Je taková.. zvláštní, originální..?? Těžko říct.. Ještě jsem snad nenašla nějakou, která by se téhle podobala.. Zatím nevím, co bych více řekla, každopádně jsem hodně zvědavá na pokračování :-)

2 Shadow Shadow | 17. září 2008 v 19:38 | Reagovat

Též se těším na pokračování a napjatě očekávám další kapitoly k tvým povídkám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama