Září 2008

1. Vzpomínky, které bolely

18. září 2008 v 17:40 | Sallema |  HP a rodina
Bylo to už pět let, co zemřela a zmizela z jeho života. Nechala je napospas osudu. Jeho a Harryho.

"Lily, proč jsi nás tu nechala? Proč jsi odešla?" ptal se James sedící nad stolem s novinami. Ale nečetl je, pouze se do nich upřeným pohledem díval. Ze zamyšlení ho vytrhl dupot a on ve dveřích pokoje spatřil svého syna. Byl, tak podobný Lily, měl její oči, myšlení, ale povahou a vzhledem byl spíš podobný jemu.
"Já to našel, tati! Už jsem rozluštil to kouzlo! Vím jak vrátit mamince život!" křičel přes celý pokoj jedenáctiletý chlapec. Jeho otec byl udiven schopnostmi, které obklopovaly mladého chlapce. Věděl, že takový potencionál nemá ani jeho otec a to byl starší. Když se konečně vzpamatoval, tak se zeptal:
"Kdy se má to kouzlo provést?" zeptal se smutný muž.
"V den jejích narozenin. To je zítra a vše je připravené. Chybí akorát nachystat její tělo a magický rituál,"odpověděl mu syn rychle. "Ještě bys měl zajít pro dědu, ať v případě nouze pomůže," dopověděl rychle svou myšlenku.
"Dobře hned zajdu do Bradavic a ty nic neprováděj. Ještě s ním chci projednat školu, protože máš nastoupit do 1. ročníku," po tomto se James Potter široce usmál a přemístil se do otcovy pracovny.

Harry si uvědomil, kolik let už uběhlo od smrti jeho matky a jak se jeho otec změnil. Před týdnem to bylo pět let a letos by mohla mít 32 let. Muselo se mu to kouzlo povést. Vydal se do ložnice a lehl si. Nechal myšlenky plynout až po den kdy zemřela. Taťka smrt jeho ženy nesl velmi špatně. Otec ho nechal poslat do Bradavic za jeho dědečkem. Viděl to jako by se to stalo dneska. "Harry ty půjdeš do Bradavic, protože se musím já sám vyrovnat s Lilinou smrtí. A v Bradavicích budeš v bezpečí. Zabal si věci a pojď už, ať na nás dlouho nečekají." Když měl jeho syn sbalené věci, přemístil je před chrlič a řekl heslo "Adverto," a chrlič uskočil.
"Jsem rád, že tu jste," promluvil vznešený muž, Který vzbuzoval respekt.
"Já taky dědo. Taťka byl hrozně unavený a apatický,"rozbrebentil se.
"Je tu spoustu studentů, některého si vyber a ten bude s tebou trávit každý den, aby ses nenudil. Je ti to jasný?" řekl se smíchem starý muž
"Jo je dědo, tak já jdu. Měj se," řekl a objal postupně svého otce i dědu a pak odešel.
To byly jedny z prvních vzpomínek na Bradavice a za dva týdny ta měl sám nastoupit. Už se těšil na dědu, z toho napětí usnul.

Když se probudil, tak už bylo ráno druhého dne. Z kuchyně se ozýval zvuk hlučného rozhovoru mezi otcem a synem. Tak se umyl, vlasy se ani nepokoušel česat. Nepomohlo by to. Oblečený a připravený sešel dolů do kuchyně.
"Dobré ráno všem tady," řekl Harry až moc radostně, že se oba muži na něj podívali jako na blázna. "Co se děje? Dědo? Tati?" proč se na mě díváte jako na blázna.
"No na to jak těžký je ten rituál tak jsi až příliš hodně klidný a šťastný," odpověděl mu s jiskřičkami v očích děda.
"Půjdeme ho udělat, chci to mít za sebou co nejdřív,"prohlásil klidně chlapec.
"Dobře, pojďme tam, kde to máš nachystané," řekl James.
"Je to ta místnost ve sklepě. Jak jsem se tam jednou ztratil" usmál se široce. Vedl je mnoha chodbami, a uličkami, až dorazili na místo. Vzal hůlku, poklepal po určitých cihlách a místnost se otevřela.

1. Útěk a dopisy

10. září 2008 v 20:52 | Sallema |  Kameny osudu
 Přijde mi docela dlouhá na mě, tak snad se vám bude líbit a snesu i kritiku tak mi to nevadí. Bduu za ni ráda 
ať vím, co mám zlepšit. limit 10 komentářů.

Prolog(K)

8. září 2008 v 17:46 | Sallema |  Kameny osudu
  
Prosím o komenty. K první kapitole jinak nepřidám nic

2.Setkání

8. září 2008 v 17:43 | Sallema |  Je to skutečnost
Dál

1. Smrt

8. září 2008 v 17:42 | Sallema |  Je to skutečnost
Stěhování pokračuje

Krásný a moc smutný příběh

7. září 2008 v 20:18 | Sallema |  My life
Další písnička, moc pěkná i já jsem nad mí uronila slzičku poslechnětě si ji i vy.

Vzal mi tě stín

7. září 2008 v 20:14 | Sallema |  My life

Mocinky pěkná písnička. Snad se vám bude líbit.

5. kapitola

7. září 2008 v 20:00 | Sallema |  Utajené tajemství rodu






V malém pokoji seděl skoro patnácti letý chlapec, který ani nevěděl, že jeho rodiče žijí a lidé, u kterých žije, nejsou jeho příbuzní, ale ani ti za které se vydávají. Ale ani to on nevěděl, že se jeho bratr dozvěděl pravdu. Nikdy mu nikdo nic neřekl. Už mu to vadilo. Znovu mu přišlo na mysl znovuzrození Voldemorta, smrt Cedrika a celý Turnaj tří kouzelníků.
Od přátel dopisy nedostal, byl od světa kouzel úplně odtrhnut. Ale netušil, že se právě teď stal hlavním zájmu všech členů Fénixova řádu. Byli jimi jeho rodiče, kmotr, bratr, Brumbál, Petúnie, Vernon a Robert Dursleyovi, jeho teta, velitel bystrozorů a někteří jeho učitelé. Byl sám doma, protože Seijovi museli odvést Dudleyho na tábor. Měli přijet úplně jiní lidé a to mělo být už dnes.
Měli přijet lidé, kteří o něm nic neví. No ví, ale jen některé věci. Neví nic o tom, co zažil a jak se k němu chovali. Rozhodl se jít napít a umýt. Sešel pomalu dolů, protože jeho tělo bylo plné jizev, modřin a oděrek, které mu způsobil Richie Seija. Sešel do kuchyně a tam uviděl dopis, který byl adresován jemu. Nebyl, ale na pergamenu, ale na normálním papíře a v normální obálce. Bylo na ní jeho jméno a tak si dopis vzal. Přešel k lednici a vyndal si nějaké jídlo a začal jíst. Bylo mu jedno, že ho za to potrestají, ale už nejedl skoro dva týdny, které tady strávil. Od chvíle kdy se stala ta hrozná věc, kterou by neměl nikdo v životě zažít, a vůbec ne člověk, který ve svém životě stále jenom trpí. Dneska si uvědomil, že pokud bude hladovět tak bude pro Voldemorta snadnější oběť. Bylo mu sotva15 let a už bojoval s největším zlem, které kdy na Zemi bylo. Netušil, že spřádá plán jak ho srazit na kolena. Jak dojedl tak se zvedl a šel do pokoje, ve kterém měl všechny své knihy a ještě ty, které si koupil, dostal nebo si vypůjčil v knihovně, ale nevrátil. Na dopis, který nechal v kuchyni, úplně zapomněl.
Otevřel si první knihu a to o lektvarech. Byla z prvního ročníku, a začal se učit alespoň teorii, ve které plaval. Musel se je naučit, protože letos měl dělat zkoušky NKÚ. Doufal, že ho nebude prudit jako každý rok jeho jediný rival Draco Malfoy, který měl alespoň o pár zážitků lepší život než on. Než on slavný Harry Potter. Měl alespoň rodinu, i když ne nejlepší, ale měl ji. Byl rád, že má nějakou možnost vzpomínat na školní léta, která zažil a na to, co musel udělat pro to, aby se stal, tím čím je. Člověkem, který chápal, rozuměl, poradil, ale pro některé i ten tajemný mladík, který má svoje tajemství a bolest v životě.
Na Grimlaundově náměstí.
Ráno jak se všichni probudili, tak se sešli v kuchyni, kde se rozhodo, že akce, kterou připravili včera začne za dva dny. Tyto dva dny uběhli jako voda. Draco se spřátelil s Hermionou a Ginny, protože mu pomohly vyrovnat se s tím, že je Harry jeho bratr. Řekly mu také jaký je, co nesnáší. Jak pochopil on i jeho rodiče, hodně mu záleží na důvěře a pochopení. Nejvíce snad na lásce, kterou neměl velkou možnost poznat během svého života.
Den D nastal a dolaďovaly se poslední přípravy, které musely být splněny. Petúnie si nakonec vzala svou přítelkyni do jednoho salonku.
"Cisso, musím ti říct, že Dracovi a Harrymu nepřibude pouze jeden sourozenec, ale tři," řekla ji hned narychlo. Ta byla trochu zmatená.
"Tt to mi chceš říct, že jsem těhotná a čekám dvojčata?" vykoktala ze sebe vystrašeně.
"Ano je to, co jsem ti chtěla říct. Musíš se šetřit, nestresovat, protože jinak se jim může něco stát. Musíš to kvůli Voldemortovi ututlat,"poučila ji.
"Dobře, ale jak mám ututlat, že jsem těhotná. Vždyť muž, který byl můj lékař, jak jsem byla těhotná s Harrym a Dracem už nežije. Voldemort ho zabil, jak jsem mu řekla, že jsem potratila. To se mi narodil Harry."
"Přece jsi nezapomněla, že já i Severus, jsme lékouzelníci, a bystrozorové. A jinak můžeš chodit k milovskému lékaři, ke kterému chodím i já."
"Dobře, teď už pojďme," řekla a sešly do příjmacího sálu, kde Vernon křičel, ať jdou tam.
"Měj se dobře Draco, Luciusi. Napíšu vám od Harryho, snad mi půjčí svou sovu,"řekla Cissa oba je objala.
"Dobře. Miluju tě Cisso,"řekl ji Lucius a políbil ji.
"Mami, postarej se o něj. Nevím jaký je jinak než ve škole, ale je to můj bratr," požádal ji syn. Mezitím se rozloučila se všemi, co byli v této místnosti.
Po chvíli nastoupili do nejnovějšího auta, které měl Vernon. A vyjeli do neznáma.
Pokračování příště….

4. Porada

7. září 2008 v 19:54 | Sallema
Lidi moc se, omlouvám, ale tuto část povídky jsem ztratila tak se omlouvám za kvalitu.

3. Návrat

7. září 2008 v 19:52 | Sallema |  Utajené tajemství rodu
krátké, ale i tak něco

2.kapitola-Dracovy reakce a u Harryho

7. září 2008 v 19:49 | Sallema |  Utajené tajemství rodu
 

Jakmile vešli dovnitř tak se tam objevil Sirius a objal svou sestřenici.
"Konečně už jsem si myslel, že nepřijdete." Řekl milým hlasem jeho strýc.
"tebe taky rád vidím Draco. Naposledy jsem tě viděl, než mě zatkli a poslali do Azkabanu." Promluvil na něj strýc.
"Já bych se vám chtěl omluvit za to, co se stalo." Řekl s potlačovaným hněvem na rodiče.
"To nestojí za řeč Draco a tykej mi, nejsme ve středověku, abychom si v rodině tykali."usmál se mile Sirius
"Dobře Siriusi. Mohl bych jít?" otočil se na rodiče s otázkou.
"Jistě, ale nechoď na půdu je tam Hypogrif."předběhl Narcissu v odpovědi bratranec. Kdž mu toto jeho strýc řekl tak se rozběhl pryč ze vstupní haly. U schodiště zastavil, vyšel schody do předposledního poschodí a tam vešel hned do prvních dveří. Rozhlédl se a ujistil se, že toto místo je vhodné k vybití jeho zlosti. V místnosti se nacházely falkonky od lektvarů, váhy, kotlíky a mnoho dalších lektvarových pomůcek. Nechal propustit svou potlačovanou zlost na celý svět. Házel vším, co mu přišlo pod ruku, byl zoufalý. Vždyť on mohl svému bratrovi nějak ublížit. Teprve po půlhodině svého běsnění i uvědomil, co to muselo znamenat pro rodiče. Teprve teď si uvědomil, jakou změnou museli všichni projít. A znovu začal hlasitě házet věcmi, které neschytaly první várku jeho vzteku.
Mezitím dole v hale.
"Luciusi jsem moc rád, že jste přišli, ale myslíš si, že Voldemort nepojme podezření?"zeptal se se strachem v hlase Albus Brumbál
"Nemyslím, že si toho všimne Albusi. Bezmezně mi věří a"nestihl doříct, protože se ned jejich hlavami ozval třískot věcí.
"Co se to děje?" to do místnosti vešla Hermiona s Ginny. Ron byl nemocný tak byl v Doupěti.
"To je tvůj syn Luciusi, a ničí laboratoř ve druhém poschodí."řekl Moody všem přítomným, který vše viděl kouzelným okem. Pak se podíval zároveň s Brumbálem po rodičích 16 lettého chlapce.
"Měli jste mu to říct hned při nástupu do Bradavic." Řekl Brumbál, který už tušil, že reakce bude taková.
"Můžeme nějak pomoct?" zeptala se děvčata, která i když neměla Draca v lásce, ho pochopila. Všichni v místnosti byli překvapeni náhlou nabídkou pomoci od dvou děvčat.
"To po vás nemůžeme chtít, ale pokud chcete tak je v laboratoři ve druhém patře."řekla přívětivě Narcissa poněkud překvapeným obyvatelům domu a hlavně dívkám. ¨
Mezitím co se dělo v Zobí ulici.
Všichni obyvatele této ulice už dávno spali, ale jeden ne nemohl se vzpamatovat z šoku, který zažil na konci roku. To bylo znovu vstání Voldemorta. Nikdo kromě Brumbála ředitele kouzelnické školy mu nevěřil. Nikdo u toho nebyl, on u toho byl a viděl tu hrůzu kvůli, které nemohl spát a trápily ho noční můru. Věděl, že ho Voldemort nějakým způsobem poznamenal na celý život. Už to nebyl takový veselý, zábavný a žijící chlapec. Nyní se z něj stal zamyšlený, tichý, rozvážný a velice ostražitý mladík. Ti co ho znali by ho asi ztěží poznali, ale jediné co zůstalo neposkvrněné byla jizva na čele, která ho když byl Voldemort buď rozčílený, nebo šťastný pobolívala. Někdo by řekl, že jeho oči jsou stejné, ale ne byli plné hrůz, které museli zašít za těch patnáct let. Ano hráli stejně smaragdovou barvou jako kdysi, ale poznamenali ho. Jediné, co neztratilo, nic bylo srdce plné odhodlání pomoci všem lidem a přátelům, kteří ho měli rádi. Nakonec i tohoto chlapce zmohla únava a usnul neklidným spánkem plným nočních můr jak z dětství, tak ze života v Bradavicích. Moc dlouho nespal a už se probudil výkřikem z noční můry. Naštěstí už bylo ráno a vstávali jeho příbuzní Dursleovi .
"Hej Pottre vstávej a pojď nachystat snídani!" křikla na něj jeho teta Petůnie, která vypadala jako žirafa ze zoo. Poté se přidal i strýček, který mu nakázal posekat trávník natřít branku, kterou stejně natíral za tyto prázdniny už nejmíň po druhé. Měl štěstí, že tu není jeho bratránek, který vypadá jako přerostlá velryba, protože to by musel snášet další a další nadávky na svou osobu. Když něco nesplnil do určité doby tak mu nedali dva dny najíst a strýček ho zbil páskem od kalhot. Tak zatím probíhali jeho prázdniny ani netušil jaké mu přinesou ještě překvapení a následky.

1. Prozrazení

7. září 2008 v 19:48 | Sallema |  Utajené tajemství rodu
Prozrazení

2.Škola

7. září 2008 v 19:46 | Sallema
Od této kapitoly budu Harryho oslovovat jako Nema,
protože by to bylo blbé psát, že to mluví Harry a ostatní ho oslovují jinak.

1.Seznámení a zkouška

7. září 2008 v 19:43 | Sallema |  Náš boj alias Konečně výhra a dobro!!!
Co se dělo po přemístění

Prolog

7. září 2008 v 19:40 | Sallema |  Náš boj alias Konečně výhra a dobro!!!
Vodorovný svitek: Prolog
 Tady prolog, a povídku jste předtím znali Zatím bez názvu

1.Setkání

7. září 2008 v 19:38 | Sallema |  Život jako pavoučí síť
Jaké asi bude pro Harryho setkání se svými příbuznými, když je s tetou na prázdninách v Ženevě.

3. Zařazení a proslov.

7. září 2008 v 19:29 | Sallema |  Oběť života
Tak další

2.Cesta vlakem

7. září 2008 v 19:23 | Sallema |  Oběť života
Cesta vlakem.

1. Nástupiště

7. září 2008 v 19:13 | Sallema |  Oběť života
Povídka, kterou jste znali pod názvem XXX.

4. kapitola

7. září 2008 v 18:49 | Sallema |  Vzhůru nohama
 Tak a  zbatek není dopsaný