Bylo po bitvě

29. srpna 2008 v 10:33 | Sallema |  Jednorázové
 Kdo by toto čekal. Je to příběh, který se odehrává těsně po skončení bitvy proti Voldemortovi. postavy jsou 
Severus Snape a Hermiona Grangerová.

 
Bylo po bitvě. Dnes si sebou žena jménem smrt odnesla spoustu duší, jak dobrých tak zlých. Ale mě tu nechala. Proč jsem nemohla jít spolu s nimi. Teď tu sedím u jejich hrobů a vzpomínám na to, co jsme prožili. Jak jsme se poprvé viděli, pohádali, zachránili, usmířili, pomohli si, ale i další věci. Oni jsou spolu, ale já jsem tady zůstala sama. Vlastně ne, mám tu na ně dvě vzpomínky. Jedna, která je ukrytá hluboko v mém srdci a zůstane tam do té doby, než zemřu. A ta druhá je dítě. První dítě, které se narodilo v naší skupině, která byla nerozlučná od momentu, který proběhl v mém šestém ročníku. Já byla zamilovaná do svého profesora lektvarů. On to nevěděl a ani neví. Sice poslední bitvu přežil, ale také přišel o někoho blízkého. Já to vím a vlastně celé skupina, která se jmenovala Salem. Měl syna a sestru, kteří padli po boku Harryho. Padli, protože bojovali za spravedlnost a lásku, ve kterou věřili. Seděla u dubu vysazeného na břehu jezera, které bylo místem všech lidí, kteří trpěli. Tady jí málem vyznal lásku, ale nestalo se to.
Její přátelé Harry, Ginny, Lenka, Draco, Ron a Pansy. Všichni zemřeli. Jen ona Hermiona Grangerová přežila. Ona měla chránit dceru Harryho a Lenky, kteří bojovali až do konce a podařilo se jim probojovat k vítězství, které nezažili. Jmenovala je po Lenčině matce Katie. To ona navrhla toto jméno.
Její kmotřenka, která včera ztratila oba rodiče, kteří ji a sebe navzájem milovali. Byla to ona, která byla památkou na tyto nerozlučné přátelé. Věděla, že bude mít z každého něco. Z každého ze Salemu.
Severus Snape seděl ve svém kabinetu a přemýšlel nad včerejším dnem. Válka skončila a i jeho funkce špeha. Pro něj život skončil po smrti Heleny a Xaviera, ale jedna věc ho nutila žít, a tou věcí byla láska. Láska k dívce, kterou učil, kterou miloval, ale nechtěl jí ublížit. Chtěl jí nechat, ať se netrápí, ale ona se trápila.
Díky Harrymu věděl, že bude mít možnost jí říct, co k ní cítí, ale bál se. Přešel svůj pokoj a vešel ven do ledového sklepení. Prošel hradem až na místo kam nikdy žádný student nemohl bez dozoru učitele. Podíval se na okolí, které bylo poznamenáno včerejším dnem a nocí. Válka, která trvala roky skončila. Skončila po sedmi letech, mezitím on pochopil, jak moc ji miluje. Jak moc miluje dívku, která ho možná miluje ale je poznamenána.
Rozhodl se, že ráno, které se už urputně blížilo, řekne Hermioně Grangerové jeho rozhodnutí a to i poslední přání Harryho a Xaviera, kteří zemřeli, ale věděli, že se ti dva milují, i když si to zakazují.
Ráno druhý den.
Hermiona vstala a šla si sednout k místu, kde byli pochováni její přátelé. Měla u sebe v náručí malou Katie, bez které by si nyní svůj život nedokázala představit. Počkala, až zazvoní zvon, který určoval kolik je hodin. Přicházel pomalu, ani ho neslyšela. Bylo vidět, že dlouhá léta stál jako špeh na obou stranách, které se nenáviděli. Přišel k ní a lehce a potichu se naklonil, aby jí něco řekl.
Oba byli zamyšlení Severus proto, že byl zamyšlený a Hermiona proto, že vzpomínala, snila a byla ponořená do svých myšlenek.
"To vycházející slunce je nádherné, že ano?" zeptal se potichu, až zleknutím nadskočila. Podívala se, kdo to je a zeptala se.
"Copak tu chcete, pane profesore?"
"Já se právě dívám na východ slunce společně s nádhernou mladou ženou," řekl až se Hermiona trochu začervenala, ale nechalo ji to jinak klidnou.
"Tak můj profesor lektvarů miluje východy slunce?" zeptala se nefalšovaně s úsměvem Hermiona, která pořád objímala svou kmotřenku.
"Ano, Hermiono uhodla jsi to. Miluji východy slunce, ale ještě víc jednu věc," řekl vášnivě, až se jí málem podlomily kolena.
"A copak je tou záhadnou věcí," oplatila mu to stejnou mincí, ale už se otočila k němu čelem.
"Miluji jednu svou bývalou žačku, která je nádherná, ale právě teď mi dělá neobyčejně starosti její mysl a zdraví," řekl jí pravdu, ale ještě ne celou.
"A kdopak je tou vaší žačkou?" zeptala se bez zábran a opět se otočila k hrobům svých přátel.
"Ještě pořád nevíš, že jí jsi ty. Ty jsi mě okouzlila, můj syn mi vysvětlil, že miluješ mě ne jeho, jak jsem si hloupě myslel. Pořád jsi byla stejná. Tajemná, nevěděl jsem jak se k tobě chovat a jestli mi budeš věřit, co k tobě cítím a jestli si s tebou nezahraju jako Alex," řekl a mezitím ji objal a hladil po zádech až cítila, jak roztává.
"Já jsem k tobě cítila to samé, díky Xavierovi jsem pochopila, jak se trápíš, co pro tebe a pro ostatní bude znamenat smrt. Ty jsi byl zvyklý vidět lidi umírat, ale já ne. Viděla jsem je padat k zemi mrtvé. Všechny své přátele, které jsem milovala, a pro které žila. Teď jsem zůstala sama stejně jako Harry v dětství. On nikoho neměl, byl k němu život krutý, ale já mám. Já mám lásku k tobě a Katie, ty jsi vydržel smrt své manželky, ale já se zhroutila ze smrti sedmi lidí, ale ty ne.
Miluju Tě a obdivuju tvoji výdrž, kterou jsi předvedl ve válce. Pomohl jsi nám," řekla a čekala jak muž, který za ní stál, zareaguje.
Podíval se jí do očí a políbil. Ona pod jeho polibky tála, jako led. Bylo to pro ni i pro něj nádherné. Zapomněli na svět, kolem nich, který byl krutý, ale oni se mu snad dokážou vyrovnat.
Osud jim dlouho nepřál, ale pochopil, že není možné této lásce bránit. Proto povolil a dnes dva roky po válce stojí Hermiona Grangerová po boku Severuse Snapea u svatebního oltáře a chystá se mu říct své Ano, které si ponese až do konce života.
Za tu dobu se jim narodila dvojčata., která se jmenovala Harry a Lilly po jejich přátelích. Zůstaly spolu a vychovávali své i děti i dceru od Harryho. Snad už žádný kouzelník nebude bránit lidské lásce, kterou ani osud nemohl zastavit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama