2.Vyprávění

29. srpna 2008 v 21:18 | Sallema |  Návrat
 Jenom stěhuji povídky z předchozích stránek.

Onen muž většina lidí z něj měla strach, ale on se mu vysmíval, jako jediný přežil několikrát jeho věznění a vrátil se živý.
"Tome, tady nemáš, co dělat!"rozkřiknul se ředitel školy na svého bývalého spolužáka.
"Ale mám, jedna osoba mě tu pozvala."křikl na oplátku Voldemort ledovým hlasem. A tak Harrymu nezbývalo nic jiného než odhodit neviditelný plášť a konečně říct pravdu.
"Ano, je to pravda byl tu pozván a hned z několika důvodů. Stejně jako vy všichni tady co jste,"kývnul na FŘ. "Jsem, pozval já prostřednictvím Severuse. Znáte mne všichni. Jsem smrt, láska, víra, přátelství, Antonio de Saint. Pravé jméno poznáte po odvíjení příběhu. Moc vás prosím buďte ohleduplní." Řekl a nadechl se.
"Je dlouhý a sahá až k dnešnímu dni, začal v životě, Albuse Brumbála, Toma Rojvoje Raddla, Minervy MCGonagalové a Samanthy Fénixové-Raddlyové a končí mnou a mou dcerou, která nedávno umřela."toto řekl s bolestí v očích, ale i v srdci. Její matku potkal při studování VŠB v Americe a dítě si nemohla nechat. Tak ji musel vychovávat on sám.
"Začalo to jednoho roku, když se narodily tři děti. Dvě byli dětmi Brumbála a jedno Voldemorta. Byli to Severus Snape, Lily Evanesová a James Potter. Starší syn mohl zůstat u otce s matkou, ale ostatní dali obě dvě matky ke svým sestrám, aby je vychovaly. Po nástupu do Bradavic se stalo nejhorší, zamilovali se do sebe, ale štěstí jim nebylo přáno. Dívka k chlapci cítila jakousi zášť a to proto, že jeho otec byl Voldemort. Se Siriusem Blackem dělali různé rošťákoviny, nebylo člověka, co by neokusil jejich vtípky. Na začátku sedmého ročníku se o nich dalo slyšet pouze jako o vynikajících studentech a hráčích famfrpálu. Severus svou sestru chránil, jak mohl, ale někteří si mysleli, že je zamilovaný. Nebyl, byla to hluboká sourozenecká láska, nestaral se o černou magii, ale o bílou a lektvary. Na konci sedmého ročníku začal James chodit s Lilly. Ale štěstí jim přálo jen na dobu, kdy dostudovali VŠB. Šli tam všichni jak Severus, tak Lilly, James a Sirius. Stali se přáteli na život a na smrt. Po škole se James a Lilly vzali a měli dítě, byl to vyvolený a věštba mu zničila celý život. Ale to přeskakuji. Voldemortův špeh se stal strážcem tajemství rodiny Pottrových, vyzradil ho a tak i vyzradil věštbu. Stali se nejohroženější kouzelníci v Anglii. Pak přišel ten osudný den.
Harrymu se těžce mluvilo o své minulosti, hodně v ní trpěl a nechtěl jim ukázat svou slabost. Tak se nadechl a pokračoval.
"Před 25 lety lord Voldemort napadl dům svého syna a nelítostně ho zabil. Poté došel do pokoje chlapce s manželkou, která se snažila dítě uchránit. Povedlo se jí to, ale ona zemřela a dítě přežilo. Vyvázlo jen s jizvou na čele." A na důkaz toho mávl hůlkou a objevil se před nimi mladý muž s nachovou jizvou na čele.
" Poté mě můj dědeček dal k nevlastním příbuzným. Nezažil jsem to co jiní, ale tam mnou opovrhovali a musel jsem tam být za sluhu. Celý život jsem doufal, že existuje jiný svět. Kde budu moci, žít a nikdo mě nebude bít. Nikdy jsem nepoznal mateřskou lásku, pohlazení a jiní si mysleli, že jsem rozmazlený a nevychovaný. V jedenácti se mi můj sen splnil. Potkal jsem Hagrida a on mi řekl o světě kouzel, zpočátku jsem ničemu nevěřil, ale pak mě vzal do Příčné ulice a tam jsem pochopil co je pravda. Má první hůlka byla sestra největšího černokněžníka všech dob. Jako jeden z mála jsem se nebál říkat jeho jméno. Při cestě vlakem jsem potkal svého prvního přítele Rona Weaslyho, byli jsme stejní jako můj otec a Sirius Black. Nevěděl jsem proč mě profesor lektvarů tak nesnáší. Vinil mého otce za smrt jeho sestry, připomínal jsem mu jí. Proto mě nesnášel. V Bradavicích jsem byl šťastný, poprvé jsem poznal, co to znamená mít přátele, zažít lásku. Můj první ročník byl už tak zajímavý. Dostal jsem se do famfrpálového družstva jako chytač, vůbec nejmladší jaký kdy byl. Potom jsem s přáteli porazil horského trola, kterého vypustil profesor obrany proti černé magii. A tak jsme získali nerozlučnou přítelkyni Hermionu Grangerovou, která nám bránila v provádění hloupostí a také ve škole.
Na konci roku jsme objevili kámen mudrců a uchránili ho před lordem Voldemrtem, který chtěl jeho pomocí získat nesmrtelnost, ale díky mě a mým přátelům se mu to nepovedlo. Nakonec jsme získali školní pohár, ale jenom díky bodem, které nám přidal ředitel při závěrečné hostině," řekl a chvíli přestal mluvit, protože si musel oddychnout od toho, co tady říkal. Podíval se po velké síni, ale nikdo ho stále nepoznal, jen díky to mu oblečení nevěděli, jestli to je on nebo ne. Ale on musel pokračovat, protože potom by nepochopili jeho útěk a toto byla jediná možnost jak ukončit válku a vše vysvětlit. Tak se nadechl a pokračoval ve svém příběhu plném tajemství. "Tak skončil první ročník a nastaly prázdniny. Netušil jsem, že budou takové, jaké byly. Jeden domácí skřítek mi bral všechny dopisy od přátel a já myslel, že se na mě vykašlali, ale to ne. Nakonec pro mě přijel Ron se svými bratry a odvezli mě do Doupěte, kde jsem strávil zbytek prázdnin. Nastoupili jsme do školy a s námi i Ronova jediná sestra Ginny, kterou jsme později zachránili. V tomto ročníku probíhal i soubojnický klub, který vedl profesor Snape a Lockhart. Stali se podivné příhody se zkamenělými studenty na chodbách. Při souboji proti mně vykouzlil Draco Malfoy hada, na kterého jsem promluvil. Ale ne normálně, ale jazykem hadů. Hadím jazykem. Proto mě začali podezírat z toho, že jsem Zmijozelův dědic, ale já sám jsem nevěděl, že si myslí pravdu. Útočil bazilišek, had, který zabíjí pohledem. My jsme si mysleli, že o tom bude něco vědět Draco Malfoy. A tak jsme za pomocí Hermiony vyrobili mnoholičný lektvar a dostali jsme se do společenské místnosti Zmijozelu, abychom zjistili, co ví o tajemné komnatě. Na konci roku po zkamenění naší přítelkyně Hermiony jsme se vydali do Tajemné komnaty. Protože se Voldemortovi povedlo nalákat dovnitř Ronovu sestru Ginny, ale v tom nám zabránil náš profesor obrany proti černé magii. Nakonec jsme se všichni tři dostali na začátek tajemné komnaty......
Pokračování příště, dneska už nemám náladu. Snad mě neukamenujete. :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 norbert31091 norbert31091 | E-mail | Web | 9. září 2008 v 8:51 | Reagovat

Já jo!!! Takhle to useknout. No nic no holt si budu muset počkat, ale doufám že nebudu muset čekat dlouho.

2 Kassiel Kassiel | 2. října 2008 v 13:37 | Reagovat

Bude to  čekání trvat dlouho? =)

3 ostruzina ostruzina | Web | 30. března 2009 v 11:51 | Reagovat

Snad se tu brzy objeví další kapitolka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama